KROK 1 SORA 2.5

Provozovatel v prvním kroku shromažďuje veškeré relevantní informace o zamýšleném provozu bezpilotního systému (UAS). Cílem tohoto kroku je vytvoření dostatečně podrobné provozní dokumentace, která bude dále provozovateli sloužit jako technický a metodický podklad, umožňující pokračovat v dalším hodnocení rizik v rámci procesu SORA.

Provozovatel je povinen shromáždit operační, technické a organizační informace. Tento proces zahrnuje zejména následující povinnosti:

• Sběr technické a mapové dokumentace: Zajištění map, schémat a diagramů, které přesně vymezují:
  • Provozní prostor (operational volume).
  • Rezervu pro pokrytí rizik na zemi (ground risk buffer).
  • Přilehlou oblast a Přilehlý vzdušný prostor
• Stanovení výchozích rizik: Shromážděná data (např. mapy hustoty obyvatelstva, plány využití území nebo letecké mapy) jsou nezbytná pro určení:
  • Počáteční třídy rizika vůči zemi (iGRC – intrinsic ground risk class) – posouzení rizika pro osoby na zemi v případě nehody.
  • Počáteční třídy rizika ve vztahu k vzdušném prostoru (iARC) – posouzení rizika srážky s jiným uživatelem vzdušného prostoru.
• Popis provozních fází a postupů: Detailní popis technických a organizačních prvků plánovaného letu, včetně:
  • Letových vzorců a procedur pro zajištění bezpečnosti během všech fází letu: normální, pohotovostní (contingency) a nouzová (emergency).
  • Opatření ke zmírnění (mitigaci) rizik na zemi i ve vzduchu, a to na strategické i taktické úrovni.
• Legislativní rámec: Přehled specifických údajů vyžadovaných úřadem naleznete v Kapitole A.3 Přílohy A k AMC1 k článku 11 prováděcího nařízení (EU) 2019/947.

Technické parametry bezpilotního letadla

Při popisu bezpilotního letadla (UA) je nutné uvést parametry, které určují kinetickou energii při případném nárazu:

1. Maximální vzletová hmotnost (MTOM): Celková hmotnost bezpilotního letadla včetně veškerého nákladu a paliva/akumulátorů.
2. Největší charakteristický rozměr (CD):
   • U letadel s pevným křídlem se jedná zpravidla o rozpětí křídel.
   • U multikoptér se jedná o největší diagonální rozměr měřený od špičky vrtule ke špičce protilehlé vrtule.

Provozní režimy: VLOS a BVLOS

V dokumentaci musí být jasně vymezeny provozní limity a míra autonomie systému:

• VLOS (Visual Line of Sight): Provoz v přímém vizuálním dohledu dálkově řídícího pilota.
• BVLOS (Beyond Visual Line of Sight): Provoz mimo vizuální dohled. Pokud je tato metoda využívána v jakékoli fázi letu, musí být v ConOps podrobně specifikována.
• Autonomní provoz vs. Automatický provoz: Je nutné striktně rozlišovat mezi automatickým letem (např. podle předem naprogramované trasy s možností zásahu pilota) a autonomním provozem, kdy systém vykonává let bez jakékoli možnosti zásahu či převzetí řízení pilotem. V ConOps musí být uvedeno, zda k autonomnímu provozu dochází, včetně situací při ztrátě řídicího signálu (C2 link).
• ALOS (Attitude Line of Sight): Vzdálenost pro bezpečný VLOS provoz lze definovat pomocí pojmu ALOS. Ten neurčuje pouze viditelnost stroje jako bodu, ale schopnost pilota rozpoznat orientaci (attitude) dronu v prostoru. Výpočet ALOS vychází z charakteristického rozměru (CD) dle kapitoly A.5.2.5 Přílohy A k AMC1 článku 11.

Definice provozních prostorů

Pro správné nastavení bezpečnostních procedur je nezbytné definovat prostorovou hierarchii letu dle obrázku níže.

• Letový zeměpisný prostor (Flight geography) Prostor určený pro standardní provádění plánovaného provozu. Při překročení jeho hranic musí dálkově řídící pilot aktivovat pohotovostní postupy (contingency procedures).
• Prostor pro nenadálé situace (Contingency volume): Prostor sloužící k řešení odchylek a navrácení bezpilotního letadla pod kontrolu (např. vliv nárazového větru či dočasný výpadek GPS). Při překročení hranice tohoto prostoru musí být okamžitě aktivovány nouzové postupy (emergency procedures).
• Provozní prostor (Operational volume): Celkový prostor definovaný součtem obou výše uvedených zón:
• Rezerva pro pokrytí rizika na zemi (Ground risk buffer): Oblast obklopující provozní prostor, určená k ochraně osob na zemi v případě aktivace nouzových postupů (např. pád bezpilotního letadla).
  • Zpravidla se uplatňuje pravidlo 1:1 (horizontální šířka pásma odpovídá maximální plánované výšce letu).
  • U multikoptér lze alternativně využít přesnější balistický výpočet.
• Ochranné pásmo rizika ve vzdušném prostoru (Air risk buffer): Volitelný prvek dokumentace sloužící k dodatečné separaci od ostatního letového provozu.