Krok 2 – Určení počáteční třídy rizika vůči zemi (iGRC)
Provozovatel v druhém kroku posuzuje počáteční riziko vůči zemi. V tomto kroku provozovatel neprovádí žádná opatření ke zmírnění pozemního rizika. Tato mohou být provedena až v kroku č. 3.
Úkoly provozovatele:
Maximální rychlostí se rozumí maximální možná rychlost letu bezpilotního letadla, tak jak ji stanovil výrobce bezpilotního letadla.
Maximálním charakteristickým rozměrem se rozumí:
– u bezpilotních letadel s pevnými nosnými plochami, a to bez ohledu na jejich počet včetně hybridních konfigurací, je charakteristickým rozměrem rozpětí křídel:



EASA ve spolupráci se Společným výzkumným centrem Evropské komise (JRC) a Copernicusem vyvinula speciální mapy hustoty obyvatelstva. Předběžná verze těchto map je dostupná zde:
Dodatečné informace ke správnému využívání tohoto nástroje naleznete zde: https://www.caa.gov.cz/provoz/bezpilotni-letadla/specificka-kategorie-specific/sora-2-5/posuzovani-hustoty-zalidneni-v-kalkulacce-sora-2-5/
V případě požadavku na využití alternativní mapy hustoty zalidnění provozovatel navrhne ÚCL využití konkrétního nástroje, který musí být ze strany ÚCL předem schválen, v opačném případě je postupováno v souladu s kvalitativní metodou určení iGRC.
Kvantitativní posuzování hustoty obyvatelstva v SORA spočívá v tom, že se pro definovanou oblast stanoví počet osob na jednotku plochy (typicky osoby/km²) na základě dostupných dat (např. oficiální mapy, statistiky, GIS podklady nebo satelitní analýzy). Oblast se obvykle rozdělí do mřížky (grid) odpovídající výšce letu a charakteru plánovaného letu, přičemž se vyhodnotí nejvyšší hustota obyvatelstva v rámci celé oblasti, nikoliv průměr. Tento konzervativní přístup zajišťuje, že výsledná třída pozemního rizika (iGRC) reflektuje nejhorší realistický scénář dopadu na osoby na zemi.
